Existují lidé, kteří nikdy nevydrží na jednom místě dlouho. Brzy se začnou nudit a táhne je to zase o dům dál. Svůj život tak tráví v podstatě neustálým cestováním. To samozřejmě znamená, že neustále poznávají nová místa a nové lidi. Seznámí se s mnoha rozličnými kulturami, a právě díky tomu jsou většinou mnohem méně xenofobní než lidé, kteří za svůj život neopustili své rodné město. Ovšem, jak se říká, všeho moc škodí, a to platí i v tomto případě. I když má totiž náš cestovatel dobře placenou práci a peníze nejsou problém, stejně naráží na několik problémů. Ty se ukazují především v pozdějším věku, kdy už člověk nemá tolik energie.

Tím hlavním je pocit jakéhosi vykořenění, kdy v podstatě nikam nepatříme. Usedlí lidé mají kolem sebe komunitu, ve které se všichni znají. Vědí, kterého souseda mohou požádat o pomoc s hlídáním dítěte, s kým se podělí o své výpěstky. Samozřejmě, lidé v pravěku žili nomádským stylem, kdy neustále hledali lepší loviště, avšak zde cestovala celá tlupa společně. A její členové se obvykle navzájem podrželi. Koneckonců z historického hlediska ještě v nedávné době vedli podobný životní styl například pouštní berbeři.

Dalším problémem je, že v pokročilejším věku potřebujeme více lékařské péče. Dává to smysl, naše tělo stárne a objevují se různé problémy. Pokud však pokaždé zajdeme k jinému doktorovi, není to zrovna ideální. Většina lidí má svého praktického lékaře, kterému se věří a se kterým se zná. Nemusí tedy pokaždé vyjmenovávat veškeré své potíže. Také není takový problém, pokud jen potřebuje napsat recept na léky, které dlouhodobě užívá.

Je tedy nabíledni, že i když se rozhodneme cestovat, je mnohem lepší mít někde své „doma“, kam se můžeme vždy vrátit. Věřte totiž, že bez ohledu na vaše současné nadšení vás to jednou přestane bavit a stane se příliš náročným. V takové chvíli je možnost mít domov, kde si můžeme skutečně odpočinout, k nezaplacení.