Asi všichni budeme souhlasit, že děti se již od malička musí učit určitá pravidla, aby se v dospělosti mohly stát platnými členy společnosti. Jedná se především o respektování majetku i života a zdraví ostatních. Jednoduše řečeno, učíme je nekrást a neubližovat jiným.

Ovšem, jak už to tak bývá, než dítěti tyto věci vstoupí do krve, nějakou dobu to trvá. Musíme počítat také s tím, že bude zkoušet hranice, co vše si může dovolit. To vše je naprosto přirozené chování, kterým si náš potomek ověřuje, co vše je ještě přijatelné a co nikoliv. Nesmíme totiž zapomínat, že zatímco pro nás je to stejně přirozené jako dýchání, pro naše dítě nikoliv.

Je také jasné, že je na nás, abychom mu ukázali, kde ony hranice jsou. A běžným způsobem je, že naše dítě po jejich překročení potrestáme. A právě typ a výše trestu jsou častým předmětem diskusí. Bohužel, ačkoliv by to rozhodně bylo příjemné, ve výchově se jim prakticky nelze vyhnout. Jak tedy postupovat?

Pro mnoho rodičů je stále nejběžnějším řešením provinilci naplácat. Avšak stále více vědců říká, že to není dobrý nápad. A pravdou je, že aniž si to uvědomujeme, neslouží toto jednání pouze k potrestání. Ve skutečnosti i nám pomůže uvolnit od vzteku a frustrace, kterou pociťujeme. Otázkou však je, jaký vliv to má na naše dítě.

Většinou jsme přesvědčeni, že jej tento typ trestu odradí od dalšího podobného chování, neboť se bude bát, aby se neopakoval. Zde však dochází k záměně respektu za strach. Navíc tím své dítě učíte pouze to, aby onu činnost provozoval pouze tehdy, pokud jej nevidíte – nenaučilo se onu věc nedělat, nýbrž se vyhýbat trestu, a to jsou dvě zcela rozdílné věci.

Dobrá, ale co tedy v takovém případě dělat? Potrestejme jej tak, aby to mělo smysl a aby se tím něco naučilo, samozřejmě úměrně jeho věku. Pokud například při hře s míčem rozbije okno, i když jste mu říkali, aby si dávalo pozor, jednoduše mu zabavte míč a nechte ho pomáhat při opravě či zasklívání. Věřte, že to bude mnohem účinnější, než kdyby dostalo na zadek.