Víte, není společnost jako společnost. Já jsem to o tomhle taky sama přesvědčila. Měla jsem totiž za to, že když žiji v jedné ulici, v jednom městě, tak tam budou samí příjemní lidé. Protože když to tak vezmu, tak celé dětství jsem vyrůstala na jedné ulici, která byla na kraji města. Žilo tam, dvacet rodin. Byla to taková malá řadová ulice o dvaceti domcích. A musím říct, že jsme si tam opravdu všichni skvěle rozuměli. A byla tam opravdu krásná atmosféra a kdybyste viděli tu společnost lidí, tak takovou byste si taky přáli mít doma v okolí. Protože taková skvělá společnost není jen tak někde. Všichni jsme si rozuměli a taky klidně mohu říct, že když někdo potřeboval nějakou pomoc, tak si vždycky ve společnosti našel někoho, kdo by tomu druhému rád vyhověl. Tak mi to někdy přišlo, že my jako děti jsme běhaly po ulici, kde se u nás starala úplně celá ulice.

Bylo to jako nějaká vlčí smečka. Takhle nám to všem říkala vždycky maminka. Maminka nám říkala, že jsme v té společnosti jako vlci anebo tygři. My jsme to jako brali samozřejmost, jenomže postupem času, když jsme vyrůstali a zakládali si každé své rodiny, tak jsme samozřejmě přišli o ty naše dětské kontakty.

Ovšem, ale když to tak vezmu, tak dnešní společnost už je úplně jiná než třeba před dvaceti lety. Dnešní lidé jsou docela zlí a někdy taky arogantní anebo sprostí. Opravdu nechápu, kam se poděla všechna slušnost společnosti. A sice nehází všechny lidi do jednoho pytle, ale myslím si, že samozřejmě mnoho lidí by se mohlo polepšit. Já sama jsem velmi slušná, mám dobré srdce, a to samé bych taky očekávala od těch lidí, kteří se se mnou chtějí skamarádit a nebo povídat. A jak jste na tom vy sami? Máte ve svém okolí společnost, která je vám velmi blízká nebo naopak společnost, o kterou nestojíte a raději se takové společnosti vyhýbáte?